Horor Podivná doktorka

30. října 2009 v 16:30 | Áďa |  Články
Nazdar!
napsala jsem horor, který se mi myslím, že se povedl. Je na základě mého snu. Máme ho do školy, chci se o něj podělit s vámi...
Jestli ho chcete kopčit, tak to prosím BEZ mého svolení nedělejte, děkuji

Podivná doktorka

Byla jsem se svými kamarádkami venku. V noci. Šli jsme z večírku, co se kapku protáhl.
A v tom jsem ji poprvé uviděla. Staré, plesnivé rozervané oblečení, hnijící maso až na kost, a přes pravé oko tři malé jizvy.

Trochu mi připomínala doktorku, co v blízké nemocnici píchá injekce. Jmenovala se…Hafldeadová, anglicky polomrtvá, poněkud podivné příjmení, stejně podivné jako ona sama.
V tom se, říkejme tomu no…"oživlá mrtvola" rozeběhla za mnou, kamarádky utíkali co mohli a já se snažila taky. Při doběhnutí k mému domu jsem zalomcovala klíčemi v zámku otevřela a bleskurychle zamkla vchodové dveře. Přes ně jsem zařvala:"Nenávidím tě ty stvůro n-e-n-á-v-i-d-í-m! Ještě, že má rodina spala, doufám, že to neslyšeli.
O pár dnů později jsem byla u jedné kamarádky. "Už jste to četly?" řekla a ukázala mě a pár holkám co tam taky byly dnešní noviny."Nějaké dítě se změnilo ve stvůru, po tom co mu Halfdeadová dala injekci!" Poté jsme probraly tu mrtvolu, co nás nedávno honila.
Doktorka u mě nabyla velkého podezření, i když jsem na podobné věci jako polomrtvoly nikdy moc nevěřila. Navíc Halfdeadka má stejné jizvy na pravém oku. Jak nechutné…
Za pár týdnů se vyskytovalo už několikero případů znetvořených osob po injekcích. Po našem městě zanedlouho pobíhali "příšery".
V ten den jsme šli s rodinou na hřbitov. Tak jsem se tam procházela a za chvíli mé oči spatřili hrob. A ne ledajaký, hrob doktorky. Hafldeadové. Měla na něm i fotku. "To není možné!" vykřikla jsem. Zaslechla jsem smích, takový ten vrahů, jak je ve filmech apod.
V noci jsem nemohla usnout a tak jsem se podívala z okna. A co nevidím. Tu oživlou mrtvolu. "Já se té ženské snad nezbavím." pomyslela jsem si.
Napadlo mě hodit po ní čerstvě nabroušené nůžky. Trefa do břicha. To muselo bolet. Oběť se svalila na zem a křikla: "Já se vrátím!" Nechtěla jsem zůstat "pozadu" a proto jsem na ni zařvala: "Budu se těšit doktorko Halfdeadová! Mimochodem vaše příjmení se k vám hodí!" Dala jsem si k sobě kapesní nožík. Jistota je jistota.
Nevím proč, ale hororově vypadajících lidí začalo přibývat. Proč to dělala? Plánovala válku? Nad těmito a dalšími otázkami jsem se zabývala celé dny. Dospěla jsem k závěru, že odpověď asi nikdy nedostanu.
Asi z týden jsme s bratrem hráli šipky na zahradě. Hodiny ukazovaly něco kolem půl desáté, když jsme skončili. V tom se zčistajasna objevila " paní doktorka": "Dodržuji sliby" zachraptěla. Vyškubla jsem bratrovi šipky s ostrým hrotem z ruky. Namířila jsem na Halfdeadovou. Vůbec nereagovala na šipky, co na ni letěly, nebylo možné minout. Zakopla o kámen a spadla. Vytáhla jsem kapesní nožík a vrazila jí ho do srdce.
Jako vraha mě naštěstí nikdo nebral. Lidé zohyznění získali svou podobu zpět.
Město mi bylo vděčné. Snad.
O měsíc později jsem šla na policii abych získala nějaké další informace.
Řekli mi, že doktorka Halfdeadová je již pár let po smrti. "Kdo to tedy byl?" zněla moje otázka. Nevěděli.
Hlava mi třeštila, byl v ní zmatek. Kdo to tedy byl? Že by duch doktorky? To se už nejspíš nedozvím.
Je noc a za sebou jsem slyšela kroky. Otočila jsem se a viděla jsem osobu. S třemi jizvami na pravém oku. Šla jsem dál, znovu se otočila a nikdo tam nebyl. Všude je klid. Že by se mi to jen zdálo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.