Únor 2010

Valentýn

14. února 2010 v 14:02 | Áďa |  Obrázky
Ahojky!!!
Dneska máme Valentýna, svátek všech zamilovaných. Takže nechybí obrázek.
Ale tento jsem nevybrala jen kvůli tomuto svátku ale hlavně proto, že moje super kámoška, dneska slaví 14. narozky a tímto bych jí chtěla popřát.




Zdroj obrázku: http://www.martinfrance.cz/data/big/n-30.jpg

Bella Swan

6. února 2010 v 14:28 | MiA |  Twilight
Čauky,
rozhodla jsem se tu do této rubriky dát něco o hlavní postavě Stmívání, Isabelle Swan.

O Isabelle Swan

Celé jméno: Isabella Marie Swan
Stav: Člověk
Datum narození: 13. září 1987
Původně pochází z: Phoenixu, Arizona
Barva vlasů: Hnědá
Barva očí: Hnědá
Výška: 162, 5 cm
Fyzická popis: "Bella má velmi světlou pleť, dlouhé, rovné, tmavě hnědé vlasy a čokoládově hnědé oči. Její obličej má srdcovitý tvar, široké čelo, velké, hluboko posazené oči, vystouplé lícní kosti, tenký nos a úzkou čelist se špičatou bradou. Její rty jsou poněkud neúměrně velké, trochu příliš plné k její bradě. Její hnědé obočí je tmavší než její vlasy a rovnější, než že jsou klenutá. Je štíhlá, ale vůbec ne svalnatá, váží okolo 52 kilogramů. Má krátké a široké nehty na rukou, protože má nervní zlozvyk kousat si je."
Charakteristický rys: Nesmírně náchylná k nehodám
Povolání: V současné době zapsaná na Střední školu ve Forks, práce na částečný úvazek v Newtonově prodejně sportovních potřeb
Rodinní příslušníci: Matka - Reneé Dwyerová, nevlastní otec - Phil Dwyer, otec - Charlie Swan
Přezdívky: Pro přátele Bells nebo Bell pro Charlieho.
Auto: Červený náklaďáček 1953 Chevy Pickup, spravený motocykl
Osobní historie: Bella se narodila ve Forks, ale její matka a otec se rozvedli, když jí bylo šest měsíců. Většinu svého dětství strávila v Kalifornii a později ve Phoenixu v Arizoně, kde nebyla velmi oblíbená a nikdy neměla pocit, že zapadla. Je příšerně nemotorná a pro své vlastní dobro se pokouší vyhýbat sportu a tanci.
Když se její matka znovu vdala, Bella se rozhodla vrátit zpět do Forks, aby žila se svým otcem. Bella se cítila trochu provinile, že její matka kvůli ní nemlže trávit tolik času cestováním se svým novým manželem, a tak dobrovolně, ale ne nadšeně, přestěhovala k tátovi. Ten ji koupil náklaďáček a snažil se, aby se ve svém novém domově cítila příjemně.
Ve škole byla Bella přijata s velkým zájmem a hned se spřátelila s několika lidmi. Poprvé spatřila Edwarda a jeho rodinu při přestávce na oběd a bylo ji řečeno, že se obvykle straní společnosti. Na hodině biologie byla Bella přinucena posadit se vedle Edwarda, protože to bylo jediné neobsazené sedadlo ve třídě. Reagoval na ni podivně, způsobil tím, že si myslela, že ji nenávidí. Nebyli to ani dva týdny poté, když se Edward vrátil do školy a Bella se s ním mohla pořádně seznámit.
Po nějakém čase, Bella odhalí Edwardovo tajemství a akceptuje ho jako upíra. Několikrát ji zachrání život a to způsobí, že se jeho posláním stane udržovat ji mimo nebezpečí. Dvojice se do sebe zamiluje, přestože je všechno proti nim. Bella se stává obětí Jamese a je zachráněna, když se Edward napije její krve a zabrání jedu rozšířit se po těle.
Na své osmnácté narozeniny se Bella řízne o papír a je vystavena obrovskému nebezpečí u Cullenů doma. Kvůli tomu se jí Edward rozhodne opustit. Bella přežívá v téměř strnulém stavu týdny potom a jen tak tak zvládne chodit do školy a do práce. Rozhodne se riskovat, aby "uslyšela" Edwardův hlas a získá pomoc Jacoba Blacka v přestavování motocyklu. Z těch dvou se stane velmi dobří přátelé, dříve než se Jacob přidá do toho kultu. Bella se dozví, že Jacob a ostatní náctiletí Quileutští kluci jsou vlkodlaci.
Když se Alice vrátí do Forks, poví Belle, že si Edward myslí, že je mrtvá a má v úmyslu se zabít. Ty dvě pádí do Itálie, kde Edwarda zastaví a jsou zadrženi Volturiemi. Vrátí se do Forks se slibem, že se s Belly stane upír. Doma, Edward souhlasí se přeměnou Belly, pokud se za něj nejdříve provdá.







Zdroj, obrázky: http://www.google.cz/

HoRoR!!!

2. února 2010 v 17:49 | Áďa |  Články
Ahoj všichni milovníci hororů!!!
Nedávno jsme měli ve škole literární soutěž a psali jsme horory a mě napadlo, že bych sem, na můj blogísek ten svůj mohla dát.

Hezké počtení! Jestli k tomu chcete něco říct, napište do komentářů!

Podivná doktorka

Byla jsem se svými kamarádkami venku. V noci. Šli jsme z večírku, co se kapku protáhl.
A v tom jsem ji poprvé uviděla. Staré, plesnivé rozervané oblečení, hnijící maso až na kost, a přes pravé oko tři malé jizvy.

Trochu mi připomínala doktorku, co v blízké nemocnici píchá injekce. Jmenovala se…Hafldeadová, anglicky polomrtvá, poněkud podivné příjmení, stejně podivné jako ona sama.
V tom se, říkejme tomu no…"oživlá mrtvola" rozeběhla za mnou, kamarádky utíkali co mohli a já se snažila taky. Při doběhnutí k mému domu jsem zalomcovala klíčemi v zámku otevřela a bleskurychle zamkla vchodové dveře. Přes ně jsem zařvala:"Nenávidím tě ty stvůro n-e-n-á-v-i-d-í-m! Ještě, že má rodina spala, doufám, že to neslyšeli.
O pár dnů později jsem byla u jedné kamarádky. "Už jste to četly?" řekla a ukázala mě a pár holkám co tam taky byly dnešní noviny."Nějaké dítě se změnilo ve stvůru, po tom co mu Halfdeadová dala injekci!" Poté jsme probraly tu mrtvolu, co nás nedávno honila.
Doktorka u mě nabyla velkého podezření, i když jsem na podobné věci jako polomrtvoly nikdy moc nevěřila. Navíc Halfdeadka má stejné jizvy na pravém oku. Jak nechutné…
Za pár týdnů se vyskytovalo už několikero případů znetvořených osob po injekcích. Po našem městě zanedlouho pobíhali "příšery".
V ten den jsme šli s rodinou na hřbitov. Tak jsem se tam procházela a za chvíli mé oči spatřili hrob. A ne ledajaký, hrob doktorky. Hafldeadové. Měla na něm i fotku. "To není možné!" vykřikla jsem. Zaslechla jsem smích, takový ten vrahů, jak je ve filmech apod.
V noci jsem nemohla usnout a tak jsem se podívala z okna. A co nevidím. Tu oživlou mrtvolu. "Já se té ženské snad nezbavím." pomyslela jsem si.
Napadlo mě hodit po ní čerstvě nabroušené nůžky. Trefa do břicha. To muselo bolet. Oběť se svalila na zem a křikla: "Já se vrátím!" Nechtěla jsem zůstat "pozadu" a proto jsem na ni zařvala: "Budu se těšit doktorko Halfdeadová! Mimochodem vaše příjmení se k vám hodí!" Dala jsem si k sobě kapesní nožík. Jistota je jistota.
Nevím proč, ale hororově vypadajících lidí začalo přibývat. Proč to dělala? Plánovala válku? Nad těmito a dalšími otázkami jsem se zabývala celé dny. Dospěla jsem k závěru, že odpověď asi nikdy nedostanu.
Asi z týden jsme s bratrem hráli šipky na zahradě. Hodiny ukazovaly něco kolem půl desáté, když jsme skončili. V tom se zčistajasna objevila " paní doktorka": "Dodržuji sliby" zachraptěla. Vyškubla jsem bratrovi šipky s ostrým hrotem z ruky. Namířila jsem na Halfdeadovou. Vůbec nereagovala na šipky, co na ni letěly, nebylo možné minout. Zakopla o kámen a spadla. Vytáhla jsem kapesní nožík a vrazila jí ho do srdce.
Jako vraha mě naštěstí nikdo nebral. Lidé zohyznění získali svou podobu zpět.
Město mi bylo vděčné. Snad.
O měsíc později jsem šla na policii abych získala nějaké další informace.
Řekli mi, že doktorka Halfdeadová je již pár let po smrti. "Kdo to tedy byl?" zněla moje otázka. Nevěděli.
Hlava mi třeštila, byl v ní zmatek. Kdo to tedy byl? Že by duch doktorky? To se už nejspíš nedozvím.
Je noc a za sebou jsem slyšela kroky. Otočila jsem se a viděla jsem osobu. S třemi jizvami na pravém oku. Šla jsem dál, znovu se otočila a nikdo tam nebyl. Všude je klid. Že by se mi to jen zdálo?